O knize: 2009 / V létě 1941 vtrhly v rámci jednotek Wehrmachtu a SS tzv. národní legie Führera Sovětský svaz - desetitisíce nizozemských, dánských, norských, švédských, belgických a francouzských freiwiligen (dobrovolníků), intoxikovaných nacistickou propagandou, kteří se rozhodli zúčastnit se „křížové výpravy proti komunismu“. Mezi nimi byl i autor této knihy , Holanďan Hendrik Ferten, který se dobrovolně připojil k jednotkám SS a bojoval na východní frontě - nejprve v 5. tankové divizi SS "Viking", poté v holandském pluku SS "Besslein" - od roku 1941 až do posledních dnů války (posádka pevnosti Breslau, na jejíž obraně se Ferten podílel, složila zbraně až 6. května 1941). Tyto paměti jsou „zákopovou pravdou“ ve stylu SS, krutým příběhem o hrůzách války a padlých kamarádech, o bitvách a taženích, vítězstvích a porážkách, o životě a smrti na východní frontě. Zvláště zajímavé je svědectví dobrovolníka SS o tom, jak byli vojáci vybíráni a cvičeni pro „Himmlerovu kapesní armádu“. Tito „političtí vojáci“ se v bitvách s Rudou armádou osvědčili jako zoufalí, šikovní a naprosto bezohlední bojovníci. Na rozdíl od Němců ti, kteří válku přežili, dosud nečinili pokání. Tato kniha nevyvratitelně dokazuje, že naši dědové a pradědové nebojovali jen s Německem a jeho oficiálními spojenci, ale vlastně s celou Evropou – v rozporu se „západními“ mýty. „demokratická Evropa“ se nejen pokorně vzdala Hitlerovi, nejen že ochotně pracovala pro Wehrmacht, ale také se aktivně účastnila „křížové výpravy na Východ“: není žádným tajemstvím, že počet západoevropských dobrovolníků, kteří bojovali ve Wehrmachtu a Waffen-SS převyšovaly počet bojovníků odporu.